Velikonoční © 2009-2010
Původní texty, obrázky, nebo zdrojový kód těchto stránek nesmí být bez souhlasu šířeny.
Velikonoční Velikonoce
Velikonoční svátky jsou tu, a proto je zde i tato stránka zaměřená na vše co s nimi souvisí. Ať už to budou návody na velikonoční dekorace, výzdobu, nebo různé obrázky a nápady, ale nejdříve trochu historie.
Velikonoce jsou velmi staré svátky jara, jejichž význam a poselství se v průběhu tisíciletí různým způsobem proměňovalo a vyvíjelo. Na našem území se jejich kořeny dají vystopovat ještě do pohanských dob, před příchod křesťanské víry. Naši předci jejich prostřednictvím pravděpodobně oslavovali ústup zimy, která pro ně častokráte představovala strastiplné období plné hladu, krátkých dní a nudy. Velikonoční křepčení a oslavování života pak porážku zimy symbolicky dokonávalo. Pravděpodobně se tedy již tehdy nejednalo o žádné rituály vzývající temná božstva, ba naopak.
Po příchodu křesťanství na naše území došlo k postupné proměně v oslavu zmrtvýchvstání božího syna Ježíše Krista jenž byl ukřižován. A byly postupně přijaty nové tradice jako 40 denní půst. Dalšími svátky jsou Zelený čtvrtek což je den milosrdenství na památku Ježíšovi poslední večeře. Velký pátek kdy se veškerý běh světa zastaví v pokání a smutku za Ježíšovo ukřižování. Bílá sobota která připomíná hlídání božího hrobu a také zlom a obrat od tmy ke světlu. A konečně nejdůležitější Velikonoční svátek Hod boží velikonoční oslavující vzkříšení. Pro zajímavost, například na počátku minulého století se v tento den nesmělo zametat, stlát, vynášet hnůj z chlévů, mýt nádobí, šít, čistit boty.
Na Boží hod také končí půst a připravují se tradiční pokrmy jako mazance a pečení beránci jejichž původ můžeme vystopovat k židovským tradicím, které s nimi spojují své vyvedení z Egypta či k pohanským pastevcům ze středomoří.
Konečně ve dvacátém století se Velikonoce spíše než duchovním svátkem stávají znovu oslavou jara a mládí při kterých jde především o veselí a oslavu života, mládí. Dnešní tradice se tedy spíše soustřeďují na věci jako je výzdoba za pomoci hezky malovaných vajíček - kraslic, velikonočních věnců a různé dekorace a pak samozřejmě zvyky jako je vyšupání dívek muži ručně pletenými pomlázkami z vrbového proutí. Ovšem tradice pomlázky jako takové je známá už ze 14. století kdy se šlehali a vhazovali do vody i nejrůznější lenoši. Do pomlázek se také dříve normálně vplétala červená stužka.
To tradice kraslic je údajně mnohem starší prý až 2300 let. Malovanými vajíčky se při jarní rovnodennosti obdarovávali již staří Egypťané. Malovaná vajíčka mají také svou historii v Německu, Švédsku, ale i Asii. Obecně vajíčka byla a jsou symbolem zrození, mládí, vzkříšení a plodnosti.
Velikonočního zajíčka jsme pro změnu údajně převzali z Německa. České děti předtím na zahradě hledaly vajíčka od kohoutka, lišky, nebo skřivánka. Zajíček dle bible symbolizuje skromnost, pokornost , chudobu, ale také moudrost.
Datum Velikonoc není přesně stanoveno, jedná se takzvaný pohyblivý svátek což znamená, že se neslaví v přesný kalendářní den, ale první neděli po prvním jarním dnu. Proto může velikonoční neděle připadnout na jakýkoli den od 22. března do 25. dubna, přičemž existují ještě nějaké výjimky.
Velikonoce jsou velmi staré svátky jara, jejichž význam a poselství se v průběhu tisíciletí různým způsobem proměňovalo a vyvíjelo. Na našem území se jejich kořeny dají vystopovat ještě do pohanských dob, před příchod křesťanské víry. Naši předci jejich prostřednictvím pravděpodobně oslavovali ústup zimy, která pro ně častokráte představovala strastiplné období plné hladu, krátkých dní a nudy. Velikonoční křepčení a oslavování života pak porážku zimy symbolicky dokonávalo. Pravděpodobně se tedy již tehdy nejednalo o žádné rituály vzývající temná božstva, ba naopak.
Po příchodu křesťanství na naše území došlo k postupné proměně v oslavu zmrtvýchvstání božího syna Ježíše Krista jenž byl ukřižován. A byly postupně přijaty nové tradice jako 40 denní půst. Dalšími svátky jsou Zelený čtvrtek což je den milosrdenství na památku Ježíšovi poslední večeře. Velký pátek kdy se veškerý běh světa zastaví v pokání a smutku za Ježíšovo ukřižování. Bílá sobota která připomíná hlídání božího hrobu a také zlom a obrat od tmy ke světlu. A konečně nejdůležitější Velikonoční svátek Hod boží velikonoční oslavující vzkříšení. Pro zajímavost, například na počátku minulého století se v tento den nesmělo zametat, stlát, vynášet hnůj z chlévů, mýt nádobí, šít, čistit boty.
Na Boží hod také končí půst a připravují se tradiční pokrmy jako mazance a pečení beránci jejichž původ můžeme vystopovat k židovským tradicím, které s nimi spojují své vyvedení z Egypta či k pohanským pastevcům ze středomoří.
Konečně ve dvacátém století se Velikonoce spíše než duchovním svátkem stávají znovu oslavou jara a mládí při kterých jde především o veselí a oslavu života, mládí. Dnešní tradice se tedy spíše soustřeďují na věci jako je výzdoba za pomoci hezky malovaných vajíček - kraslic, velikonočních věnců a různé dekorace a pak samozřejmě zvyky jako je vyšupání dívek muži ručně pletenými pomlázkami z vrbového proutí. Ovšem tradice pomlázky jako takové je známá už ze 14. století kdy se šlehali a vhazovali do vody i nejrůznější lenoši. Do pomlázek se také dříve normálně vplétala červená stužka.
To tradice kraslic je údajně mnohem starší prý až 2300 let. Malovanými vajíčky se při jarní rovnodennosti obdarovávali již staří Egypťané. Malovaná vajíčka mají také svou historii v Německu, Švédsku, ale i Asii. Obecně vajíčka byla a jsou symbolem zrození, mládí, vzkříšení a plodnosti.
Velikonočního zajíčka jsme pro změnu údajně převzali z Německa. České děti předtím na zahradě hledaly vajíčka od kohoutka, lišky, nebo skřivánka. Zajíček dle bible symbolizuje skromnost, pokornost , chudobu, ale také moudrost.
Datum Velikonoc není přesně stanoveno, jedná se takzvaný pohyblivý svátek což znamená, že se neslaví v přesný kalendářní den, ale první neděli po prvním jarním dnu. Proto může velikonoční neděle připadnout na jakýkoli den od 22. března do 25. dubna, přičemž existují ještě nějaké výjimky.